Blogerky v Čechách

Tento článek bych ráda pojala spíše jako diskuzi.

Za dobu mého blogování jsem si všimla, že standardy v blogování u nás v ČR a v zahraničí jsou dosti rozdílné. Máte stejný pocit? Pro mě je velmi zvláštní nejen přístup českých blogerek a blogerů, ale i firem. Nedávno jsem na svém blogu vyhlásila soutěž. Jako úvodní fotku k této soutěži jsem dala slona zezadu 🙂 a čekala (mrkněte zde). Doufala jsem, že fotka přiláká pozornost, i když asi ne úplně pozitivní. No můžu říci, že tolik komentářů o tom, jak je fotka strašná, jsem dlouho neměla. Ne na blogu, ale na sociálních sítích, kde jsem soutěž sdílela. Ty holky se ani neproklikly tím obrázkem, aby se podívaly na celou tu fotku. No ale když se prdim s fotkou 3 hodiny, hraji si s ní v photoshopu a snažím se, aby opravdu vypadala, tak u článku nemám většinou žádný komentář. Můžete mi vysvětlit proč? Proč ti stejní lidé, kteří jsou takovými experty na fotky, mi tedy neokomentují i ty ostatní fotky? Jak je možné, že v případě, že někdo udělá něco špatně, je svět plný odborníků, ale když je něco dobře, nikdo ani nepípne?

„Žebrání o sdílení a lajk“

Zdroj: Pixabay
Zdroj: Pixabay

Nedávno jsem na sociálních sítích četla příspěvek od nějaké slečny, a ten začínal takto (cituji): „Nechápu ty blogerky, které v každém článku žebrají o sdílení a like, já bych se takhle nesnížila.“ WHAT???? Může mi to někdo vysvětlit? Protože já to asi moc nepobrala, a zároveň mě překvapilo, že jsou tu tak zpátečničtí mladí lidé. Jméno slečny, která „nežebrá“ o lajk a sdílení, si nepamatuji, ale věřím, že se v tom pozná více slečen. Dovolte mi prosím otázku, a budu ráda za odpověď od každého, kdo je schopný mi na to odpovědět.

Jak to dělají „nežebrající“ blogerky?

Jak to tedy děláte? Jak přirozeně dostáváte své příspěvky mezi širší okruh lidí? Přiznám se, že nevím, jak jinak mám svým nesmělým čtenářům říci, že mi udělá radost, když mi článek lajknou nebo budou sdílet. Můj názor je, že někteří prostě jen nevědí, že mohou ocenit a potěšit právě tím, že článek lajknou. Jednoduše, ač jsme všichni rodu Homo sapiens sapiens, každý z nás to má v hlavě nastavené jinak a tak to prostě je.

Zde máte odkaz na Piano Guys, jsou to moji oblíbení kluci, a když se podíváte až na konec toho videa, tak tam, jak někteří z Vás říkají, „žebrají“ o sdílení a lajk. No paradox je, že oni nemusí (protože mají 39.073.293 zhlédnutí). I tak ale u každého videa prosí o sdílení. Proč to tedy dělají? Je to prostě standardní závěr. Nedělají hudbu proto, aby si to doma pouštěli s přítelkyní a druhý den opět nakráčeli na osm hodin do rachoty, ale aby mohli dál dělat to, co je baví. Bez rachoty.

Spolupráce s firmami…

wlan-2088659_1920
Zdroj: Pixabay

…není vůbec jednoduchá.

a) Chyby blogerů

Některé slečny/chlapci si blog zakládají s myšlenkou rychlého výdělku a získání produktů od daných firem. Jenže to je právě ten kámen úrazu. Stačí zadat do vyhledávače „spolupráce s blogery“ a vyjede vám tam článek, kde se slečna otevřeně ptá, kde sežene ty firmy, co dávají vzorky zadarmo. Nejednou jsem slyšela, jak e-shop blogerkám poslal předměty, ale článek nevyšel a blogerka už nebyla k dostižení. Ano, chápu, je to tak a je to na pytel. Nicméně se dá ověřit, jestli je blogerka spolehlivá. Samotný blog a články na něm napoví hodně, a pokud už s někým spolupracuje, tak není problém si vzít reference.

b) Špatný produkt

Někdy článek ovšem blogerka nenapíše, protože s produktem není spokojená. Myslím si, že i to je špatně. Když se domluvíme na recenzi na produkt a např. kvalitativně vůbec neodpovídá popisu na stránkách eshopu, nevidím důvod, proč to nenapsat. Ten výrobek je pro lidi přece, ne? A pokud mi pracovník eshopu zasílá produkt s vědomím toho, že není v použitelném stavu, musí očekávat odpovídající recenzi. Nebo se mýlím?

c) Komunikace s Českými firmami

Co mě trápí ale nejvíce je samotná komunikace s firmami, eshopy, manažery apod. Asi počítáme s tím, že nám každá firma neodpoví, ale co je fakt pecka, když Vám odpoví a slíbí spolupráci, Vy s tím tedy počítáte, přizpůsobíte si pracovní náplň na následující dny, a najednou je ticho po pěšině. No tak tohle zamrzí. Pokud si to rozmyslím, napíšu „sorry, nemám už zájem,“ ale neodpovědět vůbec někomu, komu jsem spolupráci už nabídla?

Práce blogera

Práce blogera
Zdroj: pixabay

Na závěr bych ráda popsala práci blogera a vše, co s tím souvisí. Jistě uznáte, že je to práce minimálně pro 3 lidi.

  • Redaktor
  • Marketingový junior specialista
  • Obchodník
  • Fotograf
  • Grafik
  • SEO (junior) specialista
  • Bloger se musí také nějak živit, takže např. já píši články i na jiné portály, abych se zviditelnila, a vydělávám si jako copywritter
  • Bloger je třeba i máma, která se stará o děti
  • Bloger s cestovním blogem do toho musí ještě jezdit a hledat nová místa…
  • Pokud jsem na něco zapomněla, můžete mi to doplnit do komentáře 🙂

Je toho dost, a je vidět, že jeden člověk, kterého to baví, toho zvládne víc, a v mnoha případech i ve větší kvalitě, než 3 lidi, kteří jsou za to prostě placeni. Nebo se mýlím?


Měla jsem dnes potřebu sem napsat svůj názor na to, co vím, vidím, a tak trochu doufám, že se rozepíšete i Vy a nasdílíte mi Vaše zkušenosti nebo postřehy.

Blog se mi stal vášní, srovnávám si zde myšlenky, třídím pocity a sdílím vše, co si myslím, že je škoda, abyste neviděli nebo o tom nevěděli, když já vím 🙂

Sdílejte mi Vaše blogy o cestování, hoďte mi je do komentáře. Mrknu, budu sledovat, ráda budu lajkovat i sdílet zajímavé články, a třeba načerpám inspiraci a trochu mě to nakopne k dalšímu psaní a práci.

Závěrem Vás již standardně poprosím o sdílení a popř. lajkování článku (pokud se mnou souhlasíte) nebo o komentář; odpověď na ten milion otázek, které v článku mám, také uvítám. 🙂

Budu se těšit na reakce a mějte se fajn.

P.S. Takto začíná den jedné blogerky v Čechách, světlo na focení špatně, zima a prudící přítel s foťákem… Pak z toho udělej hezký fotky a napiš k tomu pozitivní článek :-DDD

vyhlidka uznemutu
Bloguji s láskou