Jak jsem avizovala na FB, tak jsem se stala studentkou. Dojíždím z Ústí do Prahy každou středu a čtvrtek „odpo“ a takto to budu praktikovat až do října. Nevím proč, ale do Prahy se bojím jezdit autem, což může působit trochu divně, když po Kosu jsem se jezdit autem nebála (článek najdete zde). Asi proto, že na dálnici je dost blbů, kteří si myslí, že jsou nezničitelní. Tak jsem jela vláčkem. 🙂 Konec kurzu je pokaždé ve 21:00, a vlak, který mi jede 21:45, by mě do ÚL dovezl až chvilku před půlnocí, tak jsem se rozhodla na poslední chvíli přespat v Praze. Dlouho jsem už nebyla sama na výletě, ani nepamatuji, kdy naposled. A proto jsem si krom pracovní schůzky na druhý den naplánovala i návštěvu Václavského náměstí. S vizí, že si vyfotím něco pěkného a něco pěkného i pak postnu na blog, jsem vyrazila.
Praha – Václavské náměstí
Nevím, jestli to bylo tím, že byl čtvrtek, nebo třeba poledne, ale náměstí už na mě nepůsobilo jako dřív, když jsem např. v Praze před lety pracovala. To bylo cca 9 let po revoluci. Praha i náměstí vzkvétalo a v tu dobu, i když tam byly davy, a Praha se stávala oblíbeným turistickým cílem, tak atmosféra Václavského náměstí se nedá srovnat s dneškem. Davy jsem nezaznamenala, ale co ano, byla předražená „The Best Ice Cream in Prague.“ 45,- Kč za 50g? Já se omlouvám, nemohu vám naspat, jestli byla opravdu nejlepší, nýbrž, jak jistě tušíte, mě přešla chuť.
Další hyzdící detaily, které jsem postřehla, jsou slevy velkým písmem znázorněné na výkladních skříních a plakátech velkých jak půlka mého baráku. O plachtě před Národním muzeem ani nemluvím. Je tam už dlouho, a bohužel dlouho ještě bude, a je to pořád děs, a dle mého názoru je to velmi nevkusné a smutné. Zrovna nedávno jsem si dohledávala nejbohatší lidi v ČR. Je tu pár takových, kteří by Národnímu muzeu, dominantě Václavského náměstí, domnívám se, mohli přispět nějakou částkou, aby si nemusel pan ředitel muzea takto nedůstojně vydělávat na další plánované činnosti spojené s muzeem.
Z jedné strany je za sv. Václavem velký nápis, abyste nezapomněli, kdo je jednička na trhu, a před sv. Václavem se můžete vyfotit s medvídkem Pú… za poplatek, to je jasné, u nás totiž zadarmo ani kuře nehrabe. No paráda, ne? Žádnej kýč, prostě historie, jak má být.
Graffiti v Pražském metru
Jsem moc kritická? Já si to nemyslím. Myslím, že jsme tady u nás tak trochu naruby, a upřímně by mi bylo milejší, kdyby tu plachtu před Národním muzeem přesprejovali šikovní sprejeři, než to, co tam je. Tak uznejte sami.
Graffiti nejsou udržované, ale když si odmyslíte to všechno, co tam je navíc, tak vypadají dobře, no ne? Některá díla z metra mě opravdu bavila a dokonce měla hlavu i patu, v přesné shodě. 🙂 Mrkněte sami.
Holešovice metro – místo, kam se nechci vracet
Další má zastávka, kam se vracet aktivně nechci, jsou Holešovice. Co mě zde vyděsilo nejvíc byla injekční stříkačka mezi prkny na sedátku . Paráda lidi, je mi zle. Nechci si jednou na ten hegeš sednout a nakazit se sračkózní žloutenkou nebo dalšími „skvělými“, stále se více rozšiřujícími, neléčitelnými chorobami.
Pokud si budete chtít někde odpočinout, TAK HOLEŠOVICE NEJSOU TO NEJLEPŠÍ MÍSTO! A pokud byste i přesto zatoužili se zde zastavit a posedět např. před metrem na sedačce, připravte se, že do 15s jsou u vás bezdomovci pro peníze a cíga.
Co napsat na závěr? Asi špatnej den, nebo je chyba v metrixu, ale musím říci, že mě Praha tentokrát zklamala. Pokud jedete na výlet s dětmi nebo s kamarádkou, tak tolik nevnímáte to kolem vás, nebo aspoň já ne. Tentokrát jsem to vnímala až až a budu doufat, že v Praze bude zase blaze a Václavské náměstí bude zase pýchou naší České Republiky. Někdo chytrý tam nahoře dostane rozum a zakáže všechny tyto hrůzy na všech místech, kde se prostě nehodí, a bude zase dobře. Nebo máte jiný názor?
Příště půjdu na Staromák… uvidíme, co bude tam…
Přeji všem super neděli
M.