Zdravím Vás,
dlouho sem neměla čas si sednout a napsat na blog další článek. Přemýšlela jsem, co sem chci vlastně napsat? Napadlo mě, podělit se s Vámi o můj příběh , v případě, že by jste zjistili jakoukoliv podobnost, s Vaším příběhem, neváhejte se se mnou o něj podělit. V celku by mě zajímalo kolik z Vás naráží stejně tak jako já. Popř. i jak to řešíte? Ale začněme od začátku.
Hledám práci, ačkoliv já vlastně pracuji! Celý život pracuji. Oproti jiným občanům, kteří v tom holt umí chodit, dělám od svých 18ti let.
Začalo to tak, že jsem odmaturovala a protože jsem nechtěla jít prodávat rohlíky, tak jsem odjela do Anglie. Moje první práce byla práce AU-PAIR.
RODINA č. 1
Začínala jsem svou hvězdnou kariéru jako au-pair v Manchesteru, tehdy mi ještě svět ležel u nohou a já jsem si pomyslela – konečně volnost, než jsem dojela do daného města k mé Arabské rodině. Nerozděluji lidi podle víry ani barvy pleti, ale dle toho jak se chovají ke mě a svým bližním. tato rodina bydlela v malém domku, v malé čtvrti, která vlastně celá patřila této rodině, od dědy, sestřenice až po bratrance ze 16tého kolene. Měli ve čtvrti monopol. Vlastnili obchod s mobilními telefony, Orange, v té době, průkopníci, protože se jedná o rok 1999 i když v Anglii 🙂 dále krámek se vším co prostě si chcete koupit, když jdete třeba do práce, ze školy, nebo jen tak na prochajdu a dostanete žížu, od bonbónů až po sendviče, cigarety, alkohol, karty na telefon, cokoliv. Byl jen jeden člověk, který v dané čtvrti bydlel a nepatřil do jejich rodiny, byla to polka od naproti, jméno si už nepamatuji a teď už i já. Přijela jsem z čech autobusem, trajektem přes moře a z Londýna místním busem do Manchestru. Pamatuji si, že to bylo něco neuvěřitelného, všechno se tvářilo jako naprosto jiný svět, než v kterém sem žila do teď.
Autobus mě přivezl pozdě v noci do Manchesteru, kde na mě čekal můj budoucí boss, Mohamed a jeho syn Husain… nelekejte se, jména jsou trochu strašidelná, ale tito dva gentlemani, rozhodně hrůzu nenaháněli. Mohamed měl červené velké auto a bylo mu cca 35let, jeho syn Husain, byl 3leté roztomilé nezkažené sluníčko, Na první pohled super, jenže to nebylo vše. Když jsme dojeli do domu, čekala tam na mě ještě Diana a její sestra a teď kdyby jste mě rozkrájeli, si nemůžu vzpomenou jak se jmenovala… a jejich krásná maminka Haifa… skvělá sestava. Moje angličtina byla velmi lámaná a tak už sem těšila na zážitky spojené s mou první prací.
Co Vám mám psát, kdybych Vám popisovala celý rok práce aupair v Manchestru, tak bych zde psala román 🙂 Vzpomínám na tuto dobu velmi ráda. Byla jsem mladá, blbá, s velkým štěstím a žádnou zodpovědností.
Každý týden mi rodina za celodenní hlídání od 8mi někdy např. i do 18ti hod vyplácela 50Liber, do té doby, než se Mohamed rozhodl, že Haifa, z jakéhosi důvodu, přestane pracovat. Ten důvod mohl být žárlivost, ale to jen odhaduji dle jejich dlouhých nočních hádek, kde jsem s dětmi(představte si to prosím) stála v pyžamu před jejich domem a v 11hodin v noci přemýšlela, co s těma děckama jako budu dělat, když rodiče na sebe tak řvou, že to je slyšet až ven. No naštěstí o dvě ulice dál byl jejich krámek, který vedl sice divný stýc s jeho skřetím arabským asi synem. No bylo to veselý, děcka dostala do bříšek, v 11 v noci pěkně bonbónky, aby se na mamku a taťku nezlobili a čekali jsme až zavolají, nebo někdo přijde. Někdy přišel bratranec Abdala – mám trochu pocit, že chtěli nás sblížit, to se jim úplně nezdařilo. Abdala měl plány odjet a trhnout se od těhle šílenců a já se rozhodně do Anglie nejela vdát za Araba 😀
Tato práce obnášela spoustu záživných historek, jako např. když mi Husain, v nepozorované chvíli, zavolal na policii. Rodiče byli v kině, prostě si chtěli jako udělat romantický večer po tom všem co si prožili. Jenže holky zlobily tak jsem je musela uklidnit a Husain mi mezitím vlezl k telefonu a vyťukal kouzelné číslo na policajty, až když jsem po chvíli zjistila, že ho nikde nevidím, tak jsem se šla podívat, na čež on mi podal sluchátko a já v tu chvíli chtěla zemřít. Umíte si představit co nastalo. Policajti přijeli, v Anglii když zavolá 3 leté dítě na policajty, tak je tam máte do 5ti minut ani nemrknete. Než přijeli, zavolala jsem Haife, která mi to samozřejmě nevzala, protože byli v kině, že jo. Přátelé nikomu tohle nepřeju. Ten večer jsem poznala, zlost Mohameda, no žiju 😀 ale ten večer sem se cítila jako idiot, i když teď vím, že naprosto zbytečně. Zbytek večera už tak veselý nebyl a pár měsíců po tomto incidentu mi oznámili, že už mě nepotřebují.
RODINA č. 2
Tak když nepotřebují je čas jít o dům dál. Další moje rodina, byli Indové. Skvělej mix! Rodina č. 2 se skládala z matky, která měla rakovinu a jejich 3 dospělých synů. Popravdě, jsem je nikdy pořádně neviděla, nebo si je nepamatuji. V tomto domě jsem strávila pouze jednu velmi dlouhou noc a pak už jsem se tam nikdy nevrátila. Nabízí se otázka proč. Už jen to, že celý den uklízíte 2patrový dům plný hudebních desek, knih, koberců, sarapatiček, chytajících prach atd. ale to vše pod kontrolou která Vám říká co máte dělat jak to máte dělat, co jste udělala špatně atd. atd. Když mě učila jak se správně věší prádlo, začala jsem se vážně bát.
Pokoj. který jsem dostala pro své bytí v tomto divném domě, byl sice prostorný, oproti čtverci pro matraci a skříň který jsem měla u rodiny č. 1, ale mělo to háček. V mém pokoji měli své oblečení kluci. Ajjaj … Nicméně nijak jsem to neřešila až do večera, kdy jsem vešla do pokoje v ručníku, plnou hlavu starostí, jestli jsem správně po sobě umyla vanu, dle instrukcí šéfky a v pokoji stál jeden z jejich ušlechtilých synů, slintal a zíral na mě a pak teda nerad ale odešel s tím, že si šel pro ponožky. Bála jsem se v noci usnout a ráno jsem začala okamžitě shánět náhradní rodinu a nocleh.
Nevim jak si to mám vysvětlit, ale asi se mě vesmíru zželelo a ten samý večer, byl vykraden Mohamedův obchod s mobilními telefony. Nevím jestli si mysleli, že ovládám místní mafii a když mě vyhodili tak že sem je nechala vykrást 😀 ale vzali mě sami a velmi rádi zpět. Né teda že by to byla nějaká obrovská výhra, ale Husain i já jsme byli šťastní že jsme se zase setkali.
RODINA č. 1 – PODRUHÉ! 😀
Vzali mě zpět, ale naše společné štěstí už dlouho nepokračovalo. Jednak mi sebrali půlku platu, 25liber, neni žádná hitparáda pro studentku… a v létě když jsem odjela domu na léto, užít si trochu České srandy za našetřené prašule a má Arabská rodina odjela do Dubaje, za svou další rodinou, tak se nějak zapomněli vrátit, nebo mi aspoň o tom dát vědět, že se už nevrátí. Já tedy po létě odjela zpět do Anglie, kde mě nikdo nečekal. Měla jsem tam jen kufr, věci a sbohem. Kamarádka mě nechala přespat u ní v bytě, měla skvělou šéfku, tanečnici , černošku, která nebyla nikdy doma a druhý den jsem se vracela po velkém loučení zpět do čech. A toto je konec mého prvního zaměstnání. Žádná výpověď a „dvouměsíčka“. Byl to super zážitek a jsem ráda že tyhle zážitky můžu sdílet a mnoho dalších, když budete chtít.
Když jsem koukala na internet na agentury a co se dnes nabízí tak například tato:
Buďte více než turistou – zarazilo mě, že au – pair může být stará jen 18-26 let???
Zažijte pracovní zážitek – i zde jsem se nejprve načepýřila, než jsem našla tento program pro nás víceleté, které na stará kolena nechceme sedět doma, ale zkusit štěstí i někde jinde a dělat to co nás těší 🙂 Už chápu, že po 26 letech nemůžu být au-pair, ale povyšuji na pravou ruku matky. Skvělé 🙂
MOTHER´S HELP
Angličtina: středně pokročilá
Věk: vhodné pro uchazečky od 25 let se zkušenostmi
Délka pobytu: min. 12 měsíců
Co mě čekalo po návratu zpět do Čech Vám vylíčím v dalším dílu Pracovní zážitků ! Máte zkušeností s prací au-pair? Písněte, ráda se pobavím 🙂