Jak jsem slíbila, tak činím.
Mou druhou práci jsem si domluvila na nějaké oslavě narozenin, v mé velmi oblíbené knajpě Billiard clubu. Pivko dalo pivko, seznámila jsem se se starším mužem, který mi nabídl lukrativní a nenáročný přivýdělek.
Zřejmě když viděl můj splávek, řekl si, ta holka má dobré předpoklady stát se posilou týmu prodavaček v uzeninách v jednom velkém obchoďáku a mé nadšení z lehce nabité práce po každém pivku stoupalo, a tak brzy byla ruka v rukávě. Jenže, druhý den jsem si z večera pamatovala tak čtvrtku a jaké pro mě bylo překvapení, když mi tento chlapík volal, aby si svůj úlovek pěkně pojistil. Bylo mi tak zle, že bych odkývala i 3tí světovou a v pondělí v 5 ráno jsem byla očekávána na pracovišti.
Až tam jsem pochopila, proč chlapík – Petr se jmenoval – musí chodit po knajpách a lovit tam nebohé a životem neotřelé, mladé dívky do spárů této psycho práce.
Vyfasovala jsem kostým prodavačky uzenin i s kloboučkem, ve kterém sem vypadala, jak kdybych utekla z ústavu. K tomu, aby to podtrhlo mou bílou pleť, tmavé vlasy a rudé rty, jsem dostala ještě velký kuchyňský nůž a celý můj kostým vypadal jak z Halloweenské párty. V tomto nepodařeném a levném kostýmu jsem celý den stála před lidmi a jak debil opakovala pořád to samé. Na svém obličeji jsem měla úsměv a čím se více blížil večer, vypadalo to spíš jako něco neidentifikovatelného, co lidi spíše strašilo než naopak. Cíl splněn.
Jenže, šel den za dnem a tato práce zdála se mi krapet pod mou úroveň. Za pultem jsem samozřejmě nestála sama, měla jsem dvě kolegyně, ale pamatuji si už jen jednu, která byla pěkná svině.Její priorita číslo jedna byla, aby hned po ránu všechny pěkně nasrala a poukázala na jejich nedokonalost, např. v přípravě rozmístění koleček salámu na tácy nebo v přípravě kostýmů na směnu. Byl to prostě poklad a zpříjemnil celý den. Ani zde, jak jistě chápete, jsem se nemohla zdržet dlouho. A můj poslední den nastal ve chvíli, kdy jsem si na konci předešlé směny zapomněla svůj zabijácký nůž pod pultem a druhý den tam nebyl. Bože katastrofa, ztratil se nůž…. Ona si ho nehlídala! Náhrada škody a kecy v kleci. Nevím, jestli nade mnou stál anděl svatý, ale mezitím mi volali z jiné firmy, kde jsem před časem byla na pohovoru, že by mě vzali. Jaké štěstí a úleva zároveň. Přinesla jsem tedy výpověď, poděkovala Petrovi za zkušenost a vrátila mundůr i s kloboučkem pro jiného chudáka, který absolutně nebude vědět, do čeho jde, a odhopkala vstříc budoucnosti a novým zkušenostem.
Pracovali jste také v něčem podobném, či děláte? ‚Vidíte podobnost? Sdílejte mi své příběhy, ať všichni vidí, jak je to růžová práce takhle stát za pultem a nechat ze sebe dělat blbce.
Mimojíné, aspoň v tomto obchoďáku svět nikterak nepokročil. Onehdy jsem byla svědkem hádky dvou kolegyň u oddělení sýrů, kde služebně starší buzerovala služebně mladší před lidmi, kteří stáli ve frontě.
Kde to jsme? Je tohle normální?
Přeji pěkný večer a příště zase o další mé pracovní zkušenosti.
