Také už jste dospěli do fáze, kdy si v autě už ani nepouštíte rádio, protože všude hrají to stejné a nedá se to poslouchat? V kanclu slyšíte z kazeťáku pořád to samé a domů chodíte s hlavou plnou Leoše Mareše a Impulsových? Pokud jste odpověděli alespoň 2x ano, mám pro vás inspiraci. V článku „HUDEBNÍ AKCE JSOU VĚTŠÍ NEŽ JEDEN ČLOVĚK A JEDNA NOC….“ jsem vám slíbila rozhovor s GEM REFLECTION, a po dlouhé době je tady. 🙂

Představení:

Gem Reflection je v česku unikátní downtempový projekt. Jedinečnou složkou jejich hudby je propojení ručně tvořených syntezátorů s melodiemi elektrické kytary, zvukem i tempem blízkými k psychedelickému a progresivnímu rocku. Pokud Vám tato slova nic neříkají, pokuste se představit si modernější syntetickou variaci rockové klasiky Pink Floyd, pokud by ji hráli pouze ve dvou. 🙂

Ve svých skladbách si dávají záležet na postupném budování atmosféry a prolínání rytmů, tak, aby se z písní nestávaly jen recykláty jedné, opakující se melodie, ale naopak proměnlivé zvukové stavby, vyprávějící svůj vlastní příběh. Jedná se tak o koncept, který i přes nižší tempo velmi dobře „šlape“ a dokáže snadno rozproudit krev v žilách a navodit příjemnou, uvolněnou atmosféru, která osloví i náročnější posluchače.

K samotnému interview si můžete pustit jednu z jejich pecek zde na jejich youtube kanálu, nebo si rovnou zadarmo stáhnout některé z jejich alb na stránkách www.gemreflection.cz, a ponořit se tak s námi do houpavých rytmů psychedelicky melodické atmosféry Gem Reflection.

Interview s Gem Reflection

Já: Tak se nám prosím představte, kdo jste?

Brendy: Tak já jsem Brendy.

Benki: Ahoj, já su Benki.

Brendy: A dohromady jsme Gem Reflection. Čte se to gem, ne džem, my jsme češi. 🙂

Já: Hudbu spolu děláte už 7 let. Většinou se pohybujete žánrově v Psychillu, respektive Downtempu. Jak svoji hudbu vnímáte? Co Vás na tom naplňuje, nebo proč zrovna psychedelickej žánr a co Vás v něm nabíjí?

Benki: Já se k týhle hudbě původně dostal přes psytrance. Někdy tak v roce 2007 jsme se přes internet domluvili na vystoupení na jedný párty na čarodky, a tenkrát Brendy ještě dělal psytrance. Pamatuju si, že nám to nějak tenkrát sedlo, a domlouvali jsme se, že třeba po sezóně zkusíme něco nachystat, aby to nebylo jenom takový šmrdlání. 🙂 Bohužel ale pak parta skončila, a o pár let později jsme si se zase ozvali. Brendy už tehdy dělal pomalejší věci, já jsem v té době taky začínal víc poslouchat nějaký downtempíčka, tak jsme to zkusili, a od té doby to vlastně teďka 7 let táhneme. A co je na tý hudbě zajímavý? Asi spousta prostoru, spousta fantazie, je hravá.

Brendy: My jsme hodně spjatý s psytrancem. Část psychedelie tam je, ale není to vyloženě o psychedelii, je to spíš downtempo. Je to takový hutnější, je to živější než klasickej chillout. My se snažíme, aby i v tý pomalejší poloze to prostě dupalo, aby to šlapalo a jelo. O tom to je.

Já: Paříte na to doma? Pustíte si to třeba, když to nahrajete, zatancujete si na to doma? Já si myslím, že Brendy třeba jo… 🙂

Brendy: Pro mě to je součást mě, já to potřebuju. Je to taková trošičku automasturbace, já si to vyrobím a pak se na tom ukájim. 🙂 Je spousta muziky okolo, která se mi líbí, ale jsme hrdý, že si děláme vlastní autorskou hudbu. I když jsou v tom nějaký „vykradený“ samply, ale to k tomu patří.

Benki: Já jsem to dopracoval k tomu, že mám v Brně ještě jiný akustický projekty, a někdy na začátku roku jsem začal zkoušet skládat svoje vlastní věci, a v podstatě už jinou hudbu než svojí neposlouchám, nebo fakt výjimečně. V poslední době mám i problém si cizí hudbu spontánně užít, protože svoje věci už poslouchám hlavně analyticky a hledám v tom, kde co udělat jinak, co funguje a co ne.

Já: Hodně posluchačů psytrancu říká, že to je styl hodně propojenej s vědomím a přírodou, vnímáte to tak taky?

Benki: Jasně, já se k psytrancu dostal od hipíků.

Já: Jasně, psytrance vznikl díky tomu, že se hipíci z Ameriky přestěhovali do Indie. Jinak vím, že máš teď zhruba roční dceru, Brendy. To mě přivádí k myšlence: jakým způsobem bys chtěl svůj pocit z hudby, to vnímání hudby a třeba i ten psytrance předávat svým dětem, jestli nad tím přemejšlíš?

Brendy: Samozřejmně. Nechci jí to nutit. Já jí to chci nabídnout, protože přesně vím, jaký to bylo se mnou, když mě rodiče nutili do hudebky, a já blbec jsem jí pak nedodělal. To jsem si uvědomil až pozdě, že mi chyběly dva roky, abych měl diplom, a mohl jsem bejt trumpetista vole 🙂 Třeba jsem jí pouštěl Pink Floydy, z posledního alba, to je takový pomalý, pro děti třeba nezáživný, protože se tam toho moc nehejbe, ale jak je to kvalitní zvukově, tak ona sedí a ani se nehne a vydrží nehnutě několik minut to zarytě poslouchat.

Chci, aby poslouchala kvalitní hudbu, ať je to cokoli. Nechci, aby poslouchala nekvalitní věci, kterých je strašně moc. Asi bych jí to nezakazoval, to je právě ono, ale spíš doporučit něco jinýho, zkusit jí třeba nějak nenásilně od toho odvést. Vysvětlit jí, až tohle začne chápat, že tadyta hudba je vyrobená komerčně, za špatnejch podmínek, a tadyto je hudba, kterou dělaj lidi, protože je to baví a dělaj jí kvalitně a jsou to kvalitní muzikanti. Je to o těch muzikantech.

Já: A ty třeba máš nějakej zlomovej bod, kde rozlišuješ hudbu na dobrou a špatnou? Co je ten zlomovej bod, jak to rozlišuješ?

Brendy: To je takhle těžký říct. Záleží samozřejmě na prvním dojmu, jestli se mi to líbí nebo ne. Rád bych to uvedl příkladem, když jsem před časem objevil Pendulum. Mě se to začalo docela rychle líbit, ale během relativně krátkýho období jsem přišel na to, že to je veskrze komerční věc. A těžko se mi to opuštělo, protože jsem to měl rád, protože to bylo dobrý. Ale najednou se to prostě obrátilo, a šlo to do kopru. Protože mě nezajímá hudba prostě jako „teďka to slyším a líbí se mi to nebo nelíbí“, to je první dojem. Ale tím, že hudba je pro mě složitější pojem, a hodně mě ovlivnujou ty věci, který se motaj okolo tvorby, jako kdo to dělá, jak to dělá, proč to dělá, tak když se potom dozvíš nějaký informace, když si ověříš, že ty informace jsou pravdivý, tak tě to může ovlivnit. Nebo jinej příklad, když někdo dobrej bude dělat kvalitní muziku, a najednou tu hudbu nebo i jeho uvidíš na předvolební politický kampani nebo tak, tak najednou ten člověk spadne někam níž.

Já: A ještě teda poslední myšlenka, co byste chtěli předat našim čtenářům?

(Ticho :-)).

Brendy: Dávejte větší pozor na to, co posloucháte.

Benki: Poslouchejte dobrou muziku, pusťte si nás. 🙂 A nebojte se nových věcí. Mám hroznou radost, když vidím, že i spousta starších lidí okolo mě si užívá dobrý, nový věci. Tak si je užívejte!

Brendy: I když se mi něco nemusí od začátku líbit, tak to neznamená, že to je špatný. Jde o to bejt otevřenej a víc nad tím přemejšlet. Nebejt ovce, která si nechá nacpat do hlavy zaplacený hity, a o těch si pak bude myslet, že tohle je ta hudba. Právě naopak. Ta kvalitní hudba většinou vůbec v rádiích slyšet není, ani v mediích, a to je právě ten kámen úrazu.

---

Jestli se Vám Gem Reflection líbí, dejte like nebo rovnou sdílejte, rozhodně je to potěší 🙂