Jak jsem ráno na FB avizovala, tak jsem i udělala, a vyjela se synem a přítelem na houby. Kde rostou houby se zde víceméně nedozvíte, ale dozvíte se, kde houby nerostou anebo rostou, ale musíte si přivstat. Zároveň vám na vlastním příkladu ukážu, jak si vlastní blbostí dokážu zkazit den. 🙂 Tak se pohodlně usaďte a čtěte dál.

Tip: Vyzkoušejte velký online kurz houbaření a buďte si jisti tím, co domu za houbičky nosíte.

Mluvíte jinou řečí, než všichni kolem vás?

Máte taky takový ty dny, kdy máte pocit, že jde všechno proti vám? Nebo že mluvíte jinou řečí, než všichni kolem vás? Já to měla dnes. Ráno koukám na stránky pro houbaře, kde jako rostou houby, a protože jsem už 2x byla na Děčínsku na Maxičkách a tam to nebyla velká hitparáda, tak jsem si řekla odvážně – opustím tento krásný Ústecký kraj a vydám se do neznáma, i kdybych měla projet celou republiku. FB fotky zdatných houbařů s plnými košíky posilovaly mou touhu najít ten zlatý důl, kde rostou 2 metrový hřiby.

Pojedeme na houby na Kokořínsko…

No jenže ráno se stala ještě jedna věc. Jak to napsat, abyste si nemysleli, že jsem totálně blbá…Stává se vám někdy, že si pletete prostě 2 názvy, věci, jména atd., protože vám přijdou téměř stejné? Hmmm, mě jo. Já si pletu Kokořín a Křivoklát. Oba dva hrady jsem navštívila, vím, v čem se liší, ale prostě někdy říkám Kokořín a někdy Křivoklát. Dnes jsem řekla, že pojedeme na Kokořínsko (myslela jsem samozřejmě Křivoklátsko). Přítel je navigátor, takže já zadám trasu a už to neřeším. Mám velký problém s orientací obecně a všude mi to přijde podobné. Jednou se otočím doprava a doleva a už nevím, kudy jsem přišla. Nevím, jestli jsem zde psala, jak jsem se několikrát ztratila v lese a vyšla úplně na opačném konci? Prostě jestli jedu na Křivoklát nebo Kokořín z okolního světa nepoznám.

Vyrazili jsme na obr hřiby…

Takže ráno svolána rodina, uvařena rychlá a sytá snídaně, abychom vydrželi co nejdéle, a tradá na Kokořínsko. Přítel nastavil navigaci a vyrazili jsme na ty obr hřiby. Strašně jsem se „tam“ těšila, protože lesy „tam“ jsou naprosto skvělé, jenže po cca 60 ujetých kilometrech jsem najednou zjistila, že jedeme na Kokořínsko a já jsem chtěla jet na Křivoklátsko a celou dobu jedu úplně jinam.

Tour de shrooms…

Ne, že by na Kokořínsku nebylo krásně, naopak, fotky jsou důkazem, že je to tam úžasný a rozhodně doporučuji vyrazit, ať už na Kokořín (článek zde) nebo jen tak na prochajdu okolo rybníků a skal. Naprostá paráda, relax a miluju to tam. Jenže já jela na houby, a když mám cíl, tak ho prostě potřebuji splnit, jinak mi moje hlava začne dělat strašné problémy a nechce přijmout, že to nejde. Znáte to? 🙂 Takže když jsem zjistila, že vlastně jedeme úplně někam jinam, než jsem si celou cestu myslela, tak jistě chápete, že pro mě bylo hodně těžké tuto informaci přijmout. Skály, které lemují celé okolí Kokořína a listnaté lesy, mě v tuto chvíli spíše zneklidňovaly, a z klidného houbaření se stal v jednom okamžiku “ Tour de shrooms“!

Kokořínsko

Dojeli jsme kousek od Kokořína, a zastavili společně s dalšími 5 auty u lesa na parkovišti. Musím říci, že na Kokořínsku asi rostou, ale musíte najít jehličnatý les a zelenou travičku. My našli… Přímo u cesty rostlo asi 5 krasavců, malinkatejch. Zaradovala jsem se a trošičku si oddychla, že teda asi dobrý, ale jak jsem se zaradovala, tak mi po další hodině spadl úsměv. Jehličnan zmizel a všude jen listy. Oči mě bolely a museli jsme pryč. Našli jsme ještě 2 babky, takže na Kokořínsku, když najdete jehličnan, tak si myslím, že budete mít štěstí. Lesy tam jsou mokré a plné přátelských houbařů. 🙂

Někde mezi Kokořínem a Blíževedly

Sedli jsme do auta a já s chtíčem umístit na své FB stránky dnes foto s hřibem jen krapet vyšším než jsem já, a vidinou, že se o mně bude psát všude v novinách a na FB budu mít své okénko slávy a budu (samozřejmě také) prohlášená za houbaře roku… tak jsme se vydali směr Doksy. Po cestě – tedy někde mezi Kokořínem a Doksy – jsme zastavili u lesa. Les byl ideální k růstu hub. Ovšem, protože už jsme nějakou tu hodinku cesty měli za sebou, tak jsme tam přijeli spíše mezi posledními. A i zde jsme potkali přátelskou houbařku. Les byl rovný a viděli jste do dáli a myslím, že kdybychom přišli dříve, pár hub bychom našli. Už i protože tam byly uřezané nohy a ořezané kloboučky. Takže po další hodince, kdy jsme nenašli opravdu nic, jsme se vydali zpět k autu.

Blíževedly

No řekněme, že syn i přítel měli houbaření už po krk, ale já to pořád vzdát nechtěla. Takže jsme se domluvili, že půjdeme ještě do jednoho lesa, kde houby nikdy nerostly, ale tentokrát třeba bude změna… Den s velkým D prostě. A tak se i stalo. Je to les Blíževedelský, o něm jsem psala v jednom ze svých prvních článků, najdete zde. A tak jsme se škrábali do kopce, všude jen houby nejedlé. Našli jsme krásný lesík, jehličnatý, ale buď už jsme ty houby neviděli, jak jsme byli unavení, anebo tam fakt nebyly.

Po dalších hodince jsme se vydali opět směr auto, hladoví a vysílení s 5 houbami v košíku. Všichni jsme měli šílený hlad a těšili se na pořádnou flákotu.

Dveře byly zavřené…

Zajeli jsme do Úštěku (opět článek najdete zde), kde jsme doufali, že bude otevřená restaurace. Já nemusím moc pizzy a takové ty „fástfůdy“. Dřív jsem je ráda měla, ale přejedla jsem se jich, a teď, když někam jdu, si nejraději dávám nějakou českou ňamku, třeba výpečky nebo koprovku a tak. No tak jsme zastavili v sobotu po 17 hodině na náměstí a šli si dát tu vysněnou večeři s obědem dohromady. 🙂 Zjistili jsme, že restauraci na náměstí otevírají až v 19 hod. Nechápala jsem: před dveřmi měli vystavené cedule s meníčkem, ale dveře byly zavřené a na nich cedule „otevíráme v 19 hod.“? Paráda, můj světlý bod byl najednou pryč. Další možnost poblíž byla pizzerie u muzea čertů. Protočily se mi panenky a modlila se, aby tam měli aspoň polívku. Neměli…

Cesta domu byla už jen zábavná, protože jsme od Úštěku až téměř do Ústí jeli 30-50 km/hod. Před námi jeli 3 veteráni, kterým to zrovna rychle nejelo, ale co, po celém dni v lesích a s prázdnými košíky už nás nemohlo nic rozhodit. Naopak jsme se dneska i se synem (15 let, těžká puberta) hrozně nachechtali, a proto, i když to byl den jak fík, jsem ráda, že jsme jeli a máme zase na co vzpomínat. 😀

Když to shrnu, tak rostou asi všude, jen v BLÍŽEVEDLECH NA 100% NEROSTOU! NA KOKOŘÍNSKU rostou, ale také tam jsou plné lesy houbařů a turistů… takže za mě houbaření nic moc. Takže, ať mi ty borci na FB řeknou, kam na ty obry chodí, já tam chci totiž taky! Chystám se v týdnu ještě na Maxičky, tak když mě budete sledovat na FB, tak tam hodím v týdnu rychlý status, jak to tam vypadá.

A jaký jste měli den vy?